Překlad dekretu Marie Terezie z r. 1745.

My Marie Terezie, z Boží milosti římská císařovna

v Německu, v Uhersku, Čechách, Dalmácii, Chorvatsku a Slavonii. Královna, arcivévodkyně v Rakousku, markraběnka na Moravě, vévodkyně v Lucembursku a ve Slezsku a markraběnka v Lužici, vévodkyně v Lotrinsku a velkovévodkyně v Toskáně
       vyhlašujeme tímto dopisem a činíme každému známost, že vysoce urozená a Nám milá zbožná Karolina, hraběnka z Khevenhülleru, rozená von Metsch, u Nás neustále pokorně prosila, abychom ze Své císařské a královské moci ráčili nejmilostivěji povýšit na městečko ves Ondřejov, ležící v Našem dědičném království Českém, v kraji Kouřimském, v panství Komorní Hrádek, a tomuto městečku udělili právo hrdelní, dále právo míti radnici a konati na Hromnice, na sv. Vojtěcha, na sv. Šimona a Judy a na Boží tělo čtyři výroční trhy na rozličné zboží kramářské, jakož i na dobytek rohatý a koňský. O kteroužto milost také rychtář, přísežní a starší svrchu řečené vsi nejpokorněji žádali, a skrze výpisy ze starých urbářů dokazovali, že tato obec kdysi skutečně požíva1a stejná práva jako jiná poddanská městečka v našem království Českém.
       Jelikož i beztak Naším nejmilostivějším záměrem jest obce nejen podporovat, ale podle jejich věrného a dobrého chování i k vyššímu blahobytu přivádět, jelikož jsme si také milostivě povšimli, že dle příslušných zpráv řečená obec Ondřejov za starých časů již skutečně právem trhů nadána byla a jen skrze nepřízeň časů o ně přišla, a jelikož také toto obnovení práv nebude nikterak na škodu sousedním městům a obcím, ba naopak, obyvatelé zmíněného Ondřejova při obstarávání své výživy jim k snazšímu uhrazování jejich potřeb a břemen dopomohou, rozhodli jsme se ve Své císařské a královské milosti této nám nejposlušněji před nesené žádosti a prosbě vyhovět, a tudíž po zralé úvaze a řádné úradě výše zmíněné místo Ondřejov, nejen na městečko nejmilostivěji opět povyšujeme a obvyklá práva mu obnovujeme, jako hrdelní soud a radnici, ale také požadované čtyři roční trhy na rozličné zboží kramářské i na dobytek rohatý i koňský:
první trh na Hromnice, druhý na sv. Vojtěcha, třetí na neděli po Božím těle a čtvrtý na sv. Šimona a Judy, s nejlaskavějším povolením všechny tyto trhy podle zvyklostí nechat rozhlašovat.
       Toto činíme, vědomě a mocí tohoto listu jako panující královna česká.
       Míníme, ustanovujeme, přikazujeme a chceme, aby zde často zmiňovaná obec Ondřejov byla od nynějška každému známa jako městečko a obyvatelé její byli jmenováni měšťany; také aby oni i jejich potomci požívali všech příslušných trhových a měšťanských svobod, práv, oprávnění a zvyklostí, jak je to obvyklé v poddanských městečkách v našem dědičném království Českém, a aby jich, včetně hrdelního práva a práva radnice i udělených práv na výroční trhy ve svrchu zmíněných dnech a časech, podle práva a obyčeje požívati mohli bez všelikých překážek z jakékoliv strany, avšak tak, aby z toho nevznikla žádná újma Nám, Našim královským ani žádným jiným právům, zejména právům vrchnosti.
       A přikazujeme pak tímto, milostivě, vážně a pevně, všem Našim vrchnostem, obyvatelům a poddaným, kteří hodností, postavením, úřadem nebo pobytem našemu království Českému náležejí, především ale našemu královskému místodržitelství, aby od nynějška toto často zmiňované městečko Ondřejov, jakož i jeho měšťanské obyvatele a všechny jejich potomky nechali užívat Námi nejmilostivěji udělené právo opět býti městečkem, jakož i právo hrdelního soudu a radnice a pak i výše zmíněné právo čtyř výročních trhů; tato práva aby jim zachovávali a šetřili a nenechali je nikomu poškodit nebo zkrátit, a to pod hrozbou těžkého trestu a nemilosti a k tomu pokuty třiceti lotů zlata, které musí neprodleně zaplatit každý, kdo proti tomuto drze jedná, totiž Nám polovinu do Našeho královského eráru a druhou polovinu zmíněnému městečku Ondřejovu. To myslíme vážně.
       Na svědectví čehož tato listina je opatřena Naší velkou královskou visutou pečetí. Což jest dáno v Našem městě Vídni patnáctého dne měsíce Novembris v roce od našeho milého Krista Pána a Oblažitele milostivého narození tisícího sedmistého pět a čtyřicátého, Naší vlády uherské a české pak v roce šestém.


       Maria Theresia

       Z pověření císařovny vlastní rukou.
       Johan Wentzl v. Liedl

 

 

 

 

pata.png